Expedice Borneo 2006
Hlavním důvodem, proč jsme se vydali na Borneo, bylo pokusit se najít nomadické lovce Punan na Kalimantanu, jak je popsáno v článku Kmen Punan.
Začali jsme však v malajském státě Sabah, kde jsme si udělali výšlap na Mt Kinabalu a navštívili několik pralesních rezervací, ve kterých se vyskytuje hned několik druhů raflesií (největší květy světa). Poté jsme přejeli celý Sabah napříč až na východní pobřeží. Byl to šokující zážitek: stovky kilometrů plantáží olejových palem. Jinak nic. Nikde žádná příroda, žádný les.
Z odlehlého městečka Tawau na jihovýchodě Sabahu nevede dál na jih žádná cesta, a tak jsme do indonéské provincie Kalimantan přejeli docela krkolomně přes ostrůvek Nunukan několika malými motorovými loďkami. Po dlouhém a dost neúspěšném hledání jakýchkoliv informací o Punanech jsme přece jen něco málo zjistili a vydali se za nimi do vnitrozemí...
Po návratu z vnitrozemí jsme pokračovali dál okolo celého Kalimantanu, zcela zničenou krajinou přes velká a špinavá města jako Samarinda nebo Benjarmasin, až do národního parku Tanjung Puting, ve kterém ještě žijí orangutáni. Ti dříve obývali pralesy téměř na celém Borneu, dnes jim však zbývá jen několik málo zcela izolovaných lokalit. Známý Tanjung Puting je hezký, málokdo si ovšem uvědomuje, že je zcela obklopen plantážemi, a že ač vědci a jiní zapálenci z jedné strany orangutány zachraňují a rehabilitují, z druhé je farmáři zabíjejí a dále ničí už tak maličký kousek lesa.
Potom jsme pokračovali přes Pontianak do malajského Sarawaku. Tam jsme navštívili několik klanů kmene Iban, kteří jsou jedněmi z původních obyvatel Bornea, dříve obávánými lovci lebek. Stále žijí ve svých dlouhých domech a víceméně se snaží si udržet (alespoň částečně) tradiční způsob života.
Neodolali jsme ani vábení národního parku Gunung Mulu, který se nachází ve vnitrozemí „za” Brunejí. Do Gunung Mulu se dalo jen letět, což bylo velmi poučné samo o sobě, protože byla krásně vidět devastace pralesa. V Sarawaku byl les hustě prošpikovaný lesními cestami pro svoz dřeva a bylo jasně vidět hranici Bruneje: ostrý přechod z těženého, vesměs sekundárního lesa Sarawaku do zcela nedotčeného primárního pralesa Bruneje, kam až oko dohlédne. Škoda jen, že sultanát Brunej je sám o sobě tak maličký a nezabírá aspoň celé Borneo.....
Po návratu z Gunung Mulu jsme projeli Brunejí a vrátili se do Kota Kinabalu v Sabahu, kde jsme před třemi měsíci cestu kolem Bornea začali.
Fotogalerie kmene Iban
Děti v řece
Zápraží dlouhého domu
Dlouhý dům Ibanů
Tetování
Dlouhé uši
Žena Iban
Trofeje
Lidské lebky
